Listopad 2011

Nechcete nějakou? Je jich plná třída

28. listopadu 2011 v 20:13 | Alush |  Téma týdne
Pokud si chcete chytnout nějakou čarodejnici, přijďte k nám, do 1.L. Tam se to jimi jen hemží. Čarodejnice, domácí zvířata, pohlavní orgány a pár normálních lidských bytostí.

Ano, měla bych mít svoji třídu ráda. Ale proč? Za 4 roky je stejně všechny opustím...Řeknete, že je čas hodit základku za hlavu. Jo, nikdo se jen tak neozve, jak se mám. Nidko z celé 9.A nenapíše. Ale je mi to jedno, 9 let jsem s nimi vyrůstala. Ti lidi mě znali, jaká jsem, jak se měním, i jak se chovám, když mi něco je... Taky se toho stalo hodně během roku 2010/11. Ani ne ve škole, ale spíš v mém soukromém životě...Nejde zapomenout...

Jsem hrozná, jsem nespolečenská, dělám unáhlená rozhodnutí a o každém si udělám obrázek už po 5 minutách s ním...A tahleta třída je prostě strašná...Všude samá přetvářka. Některé holky až moc dětinksé, další jsou prostě takové...nevyjadřovat se, pár fiflenek a asi 2 normální.

Ne, ani já nejsem úžasná, ale tahle je prostě můj názor na ty lidi tam. Jak já mám v oblibě říkat "spolužáky"

Zimní tematika

23. listopadu 2011 v 19:53 | Alush |  Photography
Opět *tedy, jako každý den* jsem byla venku s Halčou. A protože mě cestou ze školy uchvátila ta "jinovatka", která je všude kolem, musela jsem s sebou vzít i foťák *jo a taky rukavice, jinak by mi umrzly ruce*. Fotky jsou pořízené úplně na stejé trase, jako ty minulé, takže se motivy podobají. Ale tyhle se mi líbí víc. Už mi připomínají zimu.


Více fotek v c.č.


Něco o mě

22. listopadu 2011 v 18:14 | Alush
Dříve jsem tady měla odkaz na profil, ale přijde mi divné, abych uváděla takové věci, jako oblíbené jídlo nebo místo. Takže, jaká vlastně jsem? Co mě baví? A proč jsem si blog založila?

Moje jméno je Alena. Nemám ráda, když mi někdo říká Alenko. Na základce jsem měla přezdívku Lojza, Alojzie nebo Lojzislava *jak přezdívky vznikly je dlouhá historie*. Nyní mě spolužáci oslovují Alčo, nebo Ali. Je mi 15.
Pocházím z Rychtářova. To je vesnice asi 30 km od Brna. Pokud byste to chtěli přiblížit (vlstně oddálit) ještě trochu, je to na Moravě *musím to sem pro efekt napsat*. Studuji ekonomické lyceum.
Mám cholerickou povahu. Pokud mám kolem sebe lidi, které už dlouho znám a vím, co od nich můžu čekat, tak spíše sangvinickou. Jsem introvent. Na svět se dívám optimisticky. A jak se ve mě moje osobnost a pohled na svět projevuje?
Nerada se svěřuji, nemám potřebu mít nejlepší kamarádku, ráda se směju a nevadí mi samota a klid. Nezajímá mě názor ostatních lidí na to, jaká jsem.

Nenávidím růžovou, škaredé počasí, dlouhé fronty v obchodech, prohru *neumím prohrávat*, pavouky, tmu, houby, žilky v mase, pořádek *u mě vládne chaos*, ekonomiku *hroznej předmět*, pomalý internet, když mě pes poslintá *to jsem často*, melodii, kterou mám nastavenou na budík a naši třídu, 1.L.

Naopak mám ráda válení se v posteli, když přijdu domů z venku a doma je nádherně teplo, sprchování se úplně vřelou vodou, mít celý den zatažené okno, chodit v pyžamu, nosit jen dlouhé tričko a ponožky na spaní, umyté vlasy *jsou tak hezky rovný*, plyšáky, když nám odpadne hodina, když rodiče jedou v sobotu do Brna nakupovat (=volný barák), když můžu vstávat, v kolik chci, jíst v posteli, dívat se na filmy v posteli, mazlit se v posteli *něco na té posteli asi bude*, stát u okna s čajem v ruce a dívat se jak mrzne, sníh na Vánoce, mít culík až úplně nahoře na hlavě a nejlepší je chodit v chlapeckým oblečení *je tak volný a dobrý*.

Miluju svého kluka *někdy ho mám chuť zabít, ale i tak, je nejúžasnější*, svého psa *ten pohled, když jí řeknu, že jdeme ven*, své rodiče *často se s nimi hádám, ale i tak je mám nadevšechno ráda a chci, aby tu byli napořád*, pár přátel, kterým můžu říct všechno a taky miluju ironii.

Líbí se mi punk-rock. Nejlepší jsou české písničky. Strašně ráda si je zpívám, i když to neumím. Rybičky 48, Konec konců, Ine kafé, Zoči Voči, Mandrage, Koblížci, Cookies, Kabát, Horkýže Slíže, Harlej, Green Day, Simple Plan, Chinaski, Kryštof, Jaksi Taksi, UDG. Ke každé písničce mám nějakou vzpomínku. *Možná proto už jsem půlku z těch, které se mi líbily, přestala poslouchat*

Líbí se mi vytahané, chlapecké kalhoty, velká trička, pohodlné tenisky, vlasy jen tak dané do culíku, mít jen make-up a miluju pánské mýdla a vody po holení *Jak ráda bych byla kluk…Tak jednoduchý život*

Ráda chodím ven se psem, hraju The Sims (3) a nebo trávím čas s Patrikem *krásných 9 měsíců, 8. 12. už 10 ♥*.

Tohle je v pořadí několikátý můj blog, asi můj nejoblíbenější a nejvíce navštěvovaný.
Proč jsem si ho založila? Psaní deníčku mě po čase omrzelo, ale sem mě psát baví, navíc ráda fotografuji, a tak sem přidávám i mé výtvory.

Doufám, že tohle Vám jako základní info stačí. Pokud ne, nejspíš máte smůlu, kdyžtak mám skype a facebook.

S mojí milovanou...Halčou

19. listopadu 2011 v 19:06 | Alush |  Photography
Když jsem se po výborném obědě začala tak nějak nudit, rozhodla jsem se udělat něco bláznivýho. A co je bláznivější, než já, pes a foťák, ještě k tomu venku? (;D) Z 20ti neúspěšných pokusů, na kterých byla vidět buď jen půlka Halče, nebo jen půlka mě, se jedna fotka aspoň trochu povedla. Tak, tady ji máte. Jedinná fotka, na které se Halina dívá do směrem k objektivu a já se netvářím jako totální magor.


19. 11. 2011. Podzim.

19. listopadu 2011 v 17:42 | Alush |  Photography


Více fotek najdete v c.č.

Olíznout si loket- nemožné!

12. listopadu 2011 v 15:38 | Alush |  Téma týdne
Nic není prý nemožné. Tak víte co, je! Neznám nikoho, kdo by měl tak ohebné ruce, nebo dlouhý jazyk, aby si dokázal olíznout svůj vlastní loket. Já jsem se o to několikrát pokoušela, marně. Ale protože mě zajímalo, jestli i tohle někdo dokázal, dala jsem se do hledání a našla tohle:

Jistý Kamil tohle dokázal. Bylo to hned první video, které na mě vyskočilo. Nejspíš se skupinka přátel nudila ve vlaku.

Ale můj názor na to zůstává i nadále stejný: NEJDE TO! (alespoň ne normálním lidem).

Který z rodičů?

3. listopadu 2011 v 16:16 | Alush |  Úvahy
Tak jsem se zamyslela nad tím, koho bych si vybrala, kdyby se naši rozváděli a já musela zůstat s jedním.

Ano, nejde říct, kterého z rodičů má člověk rád, pokud vyrůstá v rodině s oběma rodiči a oba ho mají rádi.

Ani já jsem se pevně nerozhodla, kterého z nich bych si vybrala. Ale zamyslela jsem se nad zážitky a všemi vzpomínkami.

Asi do 3 let se mnou mamka byla na mateřské. Po nastoupení do práce, kdy měla na směny jsem většinu času (co já si pamatuju) trávila s taťkou. Ráno se mnou vstával do školky a vodil mě tam (jezdil do práce kvůli tomu na 8). Česla mě, závodili jsme, kdo se dřív obleče...Když měla mamka odpolední, byl se mnou večer doma, chodil se se mnou bobovat, sáňkovat, na dovolených se mnou blbnul ve vlnách. Bylo toho hodně, co jsme zažili. Smysl po humor mám po něm. Vzájemně se popichujeme, rýpeme do sebe, ale mamka to nechápe. Ne, že by neměla smysl pro humor, ale ona se nesměje vtipům, ani tak. Zasměje se nad vzpomínkami a zážitky, které prožili. Potom přešla mamka do jiné práce, kde pracovala i o víkendech. Opět jsem většinu času trávila s taťkou. Naučil mě, jak se dělají míchaná vajíčka, palačinky, zapékané brambory a různé jiné "chlapské" jídla. Chodili jsme venčit večer psa a cestou jsme se stavili ke strýci. V létě jsme sedávali na dovře a vzpomínali, snili a nebo si jen tak povídali. Hlavním tématem byla dovolená. Ráda jsem si vybavovala v paměti ty zážitky a rozebírala následující dovolenou. Jediná nevýhoda je, že pro taťku jsem pořád ta malá holčička.

Nejsem typ, který by se měl potřebu svěřovat. Mamce jsem řekla, když jsem to dostala a oboum jsem řekla, že mám kluka. Nic jiného neví. Neříkám jí, když se s Patrikem pohádám, nebo jak daleko už jsme došli. Mamka takovéhle holčičí věci moc nechápe. Je zvyklá na něco jiného (ano, taťka taky). Nerada s ní nakupuji, protože máme každá jiný styl. Já mám ráda plandavé, klučičí oblečení. Ona mě vidí v sukni, kozačkách a kožené bundě. Jí až přehnaně moc záleží na tom, co si myslí ostatní. Já na ostatní kašlu, je to můj život a nebudu se omezovat kvůli názorům jiných lidí.
Sice je mi jasné, že ona je ta, která mi dala život. Ale taťka je víc jako já. Mám ho strašně ráda, je oba.
Rodiče mi nikdo nikdy nenahradí, ani nemůže. Často se s nimi hádám, ale i tak je miluju. Nevím, koho bych si vybrala. Asi bych musela přemýšlet hodně dlouho, a modlím se za to, abych nikdy přemýšlet nemusela.